Historie házené
Národní házená Starý Rožmitál
Z historie oddílu:
Česká (nyní národní házená byla založena ve Starém Rožmitále těsně před třicátým rokem tohoto století. Začínalo se "od píky". Mezi první průkopníky patřili Karel a Rudolf Chloupkové, Karel Fous, František a Karel Homolkové, Daniel a Miloslav Petráňové, Karel a Václav Kalové, Antonín Pazderník a Alois Šmíd. Práce bylo mnoho a těch několik nadšenců by na všechno nestačilo. Pomáhal i mladší Václav Homolka, Rudolf Šourek a celá řada ostatních. Možno říci celá mužská část vesnice. Práce bylo hlavně na úpravě hřiště. Bylo děláno na pastvině mezi dvěma úvozy, kudy se vozívalo seno z luk. Mechanizace byla lopata, kolečko, krumpáč. Zpočátku házené ve St. Rožmitále je třeba se zmínit o učiteli rožmitálské školy V. Bártůňkovi, který s chlapci začal v hodinách tělocviku hrát i českou házenou, takže kluci od malička vstřebávali házenkářský fortel. Hřiště ani pořádně neslehlo a mužstvo začalo trénovat. Když to čas a práce dovolily. Netrvalo dlouho a přišla ke cti kola zn. Tripol, Solo nebo Eska a jiní veteráni, kde bys značku marně hledal.. Házenkářští nadšenci sa vydali po Plzeňsku, kde hráli své první zápasy. Desítky km tam, desítky km zpátky. Šlapali poctivě na silnici i na hřišti. Oficiální soutěž začalo hrát mužstvo D.T.J. Starý Rožmitál na Strakonicku v rámci okresní soutěže. Tu vyhráli a od roku 1934 hráli na Plzeňsku přebor na úrovni krajské soutěže, kde po roce skončili na třetím místě.
Sestava, která zahájila v roce 1930 v D.T.J. Starý Rožmitál činnost: Antonín Pazderník, Rudolf Šourek, Václav Kala, Karel Kala, Karel Chloupek, Karel Fous, předsedou byl pan František Fous. V roce 1934 dochází k reorganizaci české házené v Plzeňském kraji, kde se Česká házená hrála na nejvyšší úrovni. Byla ustavena soutěž na úrovni první ligy. Ani tady chlapci ze St. Rožmitálu nedělali hanbu české házené a své obci. V roce 1935 tvoří čelo tabulky D.T.J. Plzeň I, D.T.J. Starý Rožmitál a D.T.J. Třemošná. To už chlapci hráli v sestavě V. Homulka - brankář, obrana -Karel Kala, Karel Fous a Karel Homolka, útok - Miloslav Petráň, Václav Kala a František Homolka. Uvedená sestava byla snad na Plzeňsku nejobávanější a útok Miloslav Petráň, Fr. Homolka a Václav Kala vůbec nejlepší. Kolem roku 1935 došlo tedy k prvnímu omlazeni družstva, které pokračuje v roce 1938. V tomto roce je založeno také druhé družstvo. To prakticky hraji všichni chlapci v obci. Bohužel, období po roce 1938 hluboce zasáhlo nepříznivě i do soutěží české házené. Dochází k jejich rozpadu a vlastně až do roku 1945 dochází k vzájemným přátelským zápasům, turnajům, v některých letech se hrají mistrovské soutěže na úrovni okresů. Celou činnost řídí Karel Chloupek a František Leiterman. Situaci a náladu válečných let vystihuje článek Františka Leitermana a proto dovolte jeho citaci: Za války, v jedenačtyřcátém, hráli házenkáři St. Rožmitálu Čeaý pohár. Porazili Písek, Vodňany, Strakonice a Třeboň a prohráli až ve finále. To už tu Českou házenou uměli a byli to přádní borci.
Pak to přišlo! Většina musela do Německa vyfasovat wegansweis a dělat pro válku! Než odjížděli do říše, řekli si, že ještě nic neskončilo, že se přeci musí vrátit, obléknout stejný dres a budou se radoval z dalších gólů a vítězství. Doma jich zbylo jen pár. Kluci ale hráli dál a K. Chlupek pak každý týden psal do reichu, jak hráli. Na obálku napsal: Josef Fryauf a Václav Synek - BMW, Mnichov. Jednou napsal, bylo to v roce dvaačtyřicátém - turnaj v Radotíně a připsal den a hodinu začátku. Václav Synek, Josef Fryauf a Pětr Čejka s nasazením vlastního života přeběhli hranice a začátek turnaje stihli. Ůčast 36 družstev. To už se vytvořila nová silná sestava padesátých let. V Radotíně nastoupili: brankář Václav Synek, obrana Fr. Leiterman, Josef Fryauf, Miloslav Petráň, útočníci Alois Metlička, Karel Mašek, Petr Čejka. V prvním kole prohráli, ale nakonec vyhráli útěchu a nádherný pohár. Pak byla těžká doba. Po turnaji v Radotíně jeli zpátky do reichu. Jeli za prácí a čekala je tam smrt. Karel Chloupek zahynul v Terezině. Mužstvo se tenčilo a kluci věděli o těch, co umírali. Petr Čejka, Václav Fryauf a Eduard Berka si již neoblékli dres, na který se tolik těšili. Snad každý pochopí těžké doby protektorátní a neutuchající lásku staro-rožmítálských chlapců k české házené - ke své těžce zkoušené vlasti.
Čas po válce:
Po válce byly znovu zahájeny mistrovské soutěže na úrovní krajského přeboru. To již hraje vlastně čtvrtá generace hráčů od založení oddílu české házené. V poválečných letech dochází k sjednocení tělovýchovy, a tak chlapci hrají pod hlavičkou "Spartak Rožmitál". Po odchodu některých výborných házenkářů za prací do pohraničí a studie (Mašek, Synek, Leiterman a další) se hrálo se střídavými úspěchy. Jak se podařila sestava. Po vítězství přicházejí porážky a v družstvu se střídají: Fr. Sobotka, Jiří Blažek, Mirek Pechar, Fr. Jedlička, Josef Flemr, Al. Metlička, Jos. Květoň, Fr. Minařík, Fr. Leiterman, Jos. Leiterman, Karel Kala, Jar. Martínek, L. Šmíd. V soutěži na Plzeňsku hrála družstva Plas, Ejpovic, Litohlav. Dobříva, Hrádku, Letkova, Plzence, Rokycan, Šťáhlav, Stupna, Oseku, Blovic, kde národní házená měla své pevné kořeny. Zájem o házenou slábne, mužstvo se často schází jenom v sedmi, diváků ubývá, a tak v roce 1963 končí házená ve Starém Rožmitále. Mužstvo odstupuje ze soutěže.
Obnovení tradic:
Rok 1975 je rokem, který potvrdil, že kořeny národní házené ve Starém Rožmitále rostly příliš hluboko a že ani dvanáctiletá přestávka nemohla natrvalo přerušit tradici této hry ve zdejší obci. Založení oddílu národní házené bylo schváleno na členské schůzi MO SSM dne 22.6.1975. Bezprostředné po ustavení oddílu bylo započato s obnovou bývalého hřiště ve St. Ržmitále. Při práci bylo odpracováno více jak 1000 hodin. První utkání na znovuvybudovaném hřišti bylo sehráno 14. září 1975. Hráčský kádr měl z počátku toto složení: Mirek Leiterman, Mirek Trčka, Karel Sadílek, Svatopluk Zehnula, Pavel Zehnula, František Franěk, V. Sýkora, Eman Trefný, Fr. Hroch, Josef Melichar, Ladislav Kopáček, Pavel Metlička, František Šourek. Trenér AI. Metlička. Po dohodě OV ČSTV Příbram a OV ČSTV Rokycany byl oddíl zařazen do soutěží Západočeského kraje. V roce 1976 byl poprvé uskutečněn memoriál Karla Chloupka jako vzpomínka na krvavou daň, kterou zaplatilo mnoho chlapců národní házené. Pavel Zehnula absolvoval kurz trenérů. Fr. Šourek a Jiři Homulka získali průkaz rozhodčích. První sezóna skončila podle předpokladů, které si hráči dali. Sbírat zkušenosti a umístit se v polovině tabulky. Skončili šestí z osmi účastníků okresního přeboru Rokycany. Úprava hřiště pokračuje. Je instalováno rozhlasové zařízení a ukazatel skore, je zahájena stavba kabin a klubovny. V roce 1982 hrálo družstvo státe okresní přebor Rokycan. Na jaře skončilo na prvním místě bez ztráty bodu se skorem 316:153. Po tomto úspěchu čekala hráče kvalifikace o postup do krajského přeboru Západočeského kraje. Mimo našich hrál kvalifikaci Sokol Oplot za Plzeň - jih a Sokol Kyšice za Plzeň - sever. V kvalifikaci naše družstvo neuspělo. Prohrálo s Oplotem 9:7 a s Kyšicemi 9:8. Postoupil Oplot. Rok 1983 je možno považovat za velmi úspěšný, protože po vítězství v okresním přeboru znovu postupují do kvalifikace, která se uskutečnila v Oseku. Tabulka Kvalifikace: 1. Rožmitál 2 2 O O 44-34 4 2. Blovice 2 1 O 1 50:37 2 3. Hromnice 2002 27:50 O Bylo jasné, že účast v krajském přeboru bude vyžadovat zvýšené nároky, protože ve většině družstev krajského přeboru hraje mnoho hráčů s prvoligovými zkušenostmi.
O postup do krajského přeboru bojovali: Mirek Leiterman, František Franěk, Pavel Metlička. Mirek Trčka, Svatopluk Zehnula, Pavel Zehnula , František Hroch, Vlasta Trefný, Mirek Štěrba, Josef Melichar. Trenér: František Leiterman. V prvním ročníku krajského přeboru se družstvo umístilo na 7. místě z 12. účastníků. V sezoně 1986-87 získává družstvo bronzové medaile v této náročné soutěži. V sezoně 1990-91 pokročilo družstvo o stupínek výše a získalo stříbrné medaile. V sezóně 1993-94 opět na stupni vítězů, tentokráte opět na bronzové pozici.
Ženská a mládežnická házená:
Své místo v rodině házenkářů má i ženská a mládežnická část populace. Jejich výdledky sice nedosahují takové úrovně, jako mužská házená, ale nelze je při této příležitosti vynechat. 16. dubna 1944 sehrály ženy svůj první zápas ve Starém Rožmitále. V kronice se dočteme: DTJ Starý Rožmitál - Litavan Bohutín 1-3 (1-0). Naše ženy měly po celou dobu zápasu převahu, ale hrálo neúčelnou hru. Příliš kombinací před brankou a málo střelby. Sestava: M. Pláková, M. Šmídová, R. Milcová, M. Záveská, R. Šmídová, E. Brdová, M. Hájková. První historickou branku dala E. Brdová. Druhý zápas skončil 3:3, když soupeřky byly z S.K. Březové Hory a odveta se stejným soupeřem již byla vítězstvím 4:3. Všechny, které dožily dnešních dnů jsou výbornými kamarádkami.
Novější generace po obnově činnosti oddílu vytvořila partu v sestavě: Martinová, Melicharová, Špalová, Hrdinová, Beránková, Jarka a Marie Plachých, Mínaříková, Jedličková a Štěrbová. Hráčky Jedličková a Štěrbová byty vybrány na soustředění juniorek ČSR. Z mužů se této cti dostalo M. Leitermanovi a L. Kopáčkovi. Veliké uznáni si zaslouží hráčky: Jana Melicharová, Zdena Fraňková a Květa Zehnulová, které svou prací s mládeží vytvářejí nedocenitelné hodnoty. O novou generaci jak děvčat, tak kluků v žákovských družstvech se starají, jak aktivní, tak už ."vysloužilí" hráči a hráčky s nejvyšší odpovědností. Všechny generace se pak scházejí jednou za rok na "Házenkářském plesu", který patří v Rožmitále k nejnavštěvovanějším a také nejrepresentativnějším.
Něco jiného než výsledky:
Třeba něco o házenkářském areálu. Asfaltový povrch hřiště, skoro přepychově vybavená klubovna (prostorné šatny, teplá voda, místnost na schůze, malá kuchyňka), umělé osvětlení hřiště, rozhlasové zařízení, slušně upravené okolí hřiště, koupaliště v areálu. Stačí ? A co by mnohá ba většina míst mohla závidět je elán, s jakým výše uvedené "vymoženosti" byly budovány. Všechna Čest partě hráčů, kteří v roce 1975 s obnovou národní házené začali. Mnoho z nich to táhne dál na hřišti i mimo ně - třeba s lopatou.
V roce 2000 oslavila národní házená již své 70. narozeniny.